Nápad na hru "Nebezpečné vztahy" podle Laclosova románu jsem dostal před deseti lety, když se londýnské Národní divadlo stěhovalo do svého nového sídla na jižním břehu Temže. Požádali mne tehdy, abych pro ně adaptoval Marivauxovu "Dvojí nestálost". Zvažoval jsem to, ale ukázalo se, že je to strašlivě obtížné, a tak jsem přišel s protinávrhem: "Nebezpečné známosti". Nakonec to nechtěli, a já skončil u adaptace "Povídek k Vídeňského lesa".
Lacloasův román patřil ke čtyřem, pěti knihám, které mi doopravdy otevřely oči.Zajímal mě nejen román, ale i osobnost autora. Krutost a intriky, které se v jeho díle skrývají za krajně elegantním kostýmem a jemnými a uhlezenými způsoby, berou chvílemi člověku až dech.
Christopher Hampton
(z interview pro časopis Plays and Players, říjen 1986)

Recenze:

Málo nebezpečné vztahy
J.Paterová /Lidové noviny/

Nevinnost, jež čelí krajtě a hroznýši
R.Erml /MfDnes/