Téma odkrývání tabuizovaných prohřešků minulosti, jež náhle nemilosrdně odhalí přítomnost, je jedním z trvale zastoupených témat severské dramatiky již od dob Henrika Ibsena a Augusta Strinberga. Podobně je tomu i v Hansonově scénické verzi dánského kultovního filmu T. Vinterberga a M. Rukova Rodinná slavnost. Hra začíná jako veselý příběh oslavy šedesátin otce početné rodiny, do niž se zprvu pozvolna, posléze čím dál víc intenzivněji vkrádají temné stíny minulosti.

Recenze:

Juraj Kukura čelí rodinnému panoptiku
S.Hrbotický /Hospodářské noviny/

Slavnost končí, hořká pachuť zůstává
V.Mikulka /MfDnes/