Maska a tvář začíná jako bonmotická a aforistická salónní komedie banální manželské nevěry, jejíž konvenční východiska se však záhy hroutí a jsou dovedena ad absurdum. Hra není jen pronikavým postižením rozdvojení lidské podstaty v tvář a masku, ale především skvělým zobrazením paradoxnosti lidského života: není jednou z nejsmutnějších ironií a grotesek naší existence fakt, že právě ve chvílích, kdy se přestaneme pitvořit, nastupují zpravidla mechanismy společenské masky, která se nám mstí za to, že jsme si troufli přestat hrát, vystoupit ze své - "podstaty"?

Recenze:

ČINOHERNÍ KLUB: NEVĚRA PO ITALSKU
Jan Kerbr /Mladá fronta Dnes/

SPÍŠ O LIDECH NEŽ O JEJICH MASKÁCH
Jan Kolář /Divadelní noviny/