Překlad: ALEXANDER JERIE / Úprava a režie: SABINA A JIŘÍ LANGEROVI / Scéna: TOMÁŠ KADLEC A KAREL OUPOR / Hudba: LIBOR SOUKUP A MICHAL VÍCH / Hrají: VLASTIMIL HANUŠ, PAVEL KÖRNER, RADKA HÁJKOVÁ, JOSEF SMRČKA a lid BOUCHONSKÝ: KATEŘINA HEŘMÁNKOVÁ, LADISLAVA RATAJOVÁ, ZDEŇKA SKOŘEPOVÁ, MILADA ŠTEFLOVÁ, MARTINA VALÁŠKOVÁ, BOHUMIL ČÍŽEK, MARTIN CHARVÁT, KAREL OUPOR, MARTIN PETERKA, PAVEL PRUDIL a úředníci EU a novináři – střídavě: BARBORA BLÁHOVÁ, ADÉLA DALÍKOVÁ, TEREZA DUBENSKÁ, MICHAELA CHLÁDKOVÁ, VLASTA KOCIÁNOVÁ, ANNA LAMAČOVÁ, TEREZA NOVOTNÁ, ALICE REITEROVÁ, LÍDA ŠTĚBETÁKOVÁ, BARBORA ULRYCHOVÁ, JAROSLAVA VISTOŘÍNOVÁ, RADOVAN HÁJEK, VLASTIMIL HANUŠ JUN., TOMÁŠ KADLEC a možná i někteří další…

Hru přeložil do příjemně hovorové češtiny Alexander Jerie, původní hudbu pro toto její provedení napsal Jindřichohradečák Libor Soukup. Komedie je napsaná pro komorní obsazení v podání tří mužů a jedné ženy. Režiséři Sabina a Jiří Langerovi však ve svém pojetí poskytli prostor i řadě dalších herců v epizodních rolích venkovanů či bruselských úředníků, podtrhujících atmosféru dvou diametrálně odlišných prostředí, mezi nimiž děj hry osciluje (vesnice Bouchon a sídlo EU v Bruselu).

Úvod do historie spolku
Když se Jindřich Šimánek, předseda „Jablonského“ (1929 – 1938), rozhodl využít založení ochotnicko – divadelní jednoty „Jablonský“ k vylíčení její činnosti, mohl použít spolkových písemností tehdy pietně uchovávaných, dále vzpomínek zasloužilého člena spolku Bohdana Lišky a ještě měl k dispozici posudky o představeních, uveřejňované v místním týdeníku „Ohlas od Nežárky“.
Šimánkova knížka „Po stopách ochotnického divadla v J. Hradci“, vytisknutá u Landfrasa Syna v J. Hradci v roce 1931, sledovala působení zanícených ochotníků již od roku 1683, kdy je doloženo divadlo na zámku. Autor sledoval ctitele Thalie ve „Spolku přátel dramatického umění“ od roku 1804, kteří hráli zprvu na zámecké scéně a později v sálu přestavěné Střelnice, kde pak na jejich místo nastoupili roku 1810 členové „Společnosti přátel divadla“. Jejich repertoár byl ovšem německý a česká řeč zněla z jeviště jen výjimečně.
Počátky českého divadla v Jindřichově Hradci jsou spjaty se jménem místního rodáka, lékaře – a obětavého vlastence dr. Josefa Procházky. Za svých studií v Praze se Procházka seznámil s Josefem Kajetánem Tylem, jemuž pohotově překládal německé divadelní hry do češtiny. Jestliže Procházka poznával v pražském prostředí účinek mluveného slova jako významného činitele v procesu posilování národního vědomí, tím víc si pak uvědomoval tuto skutečnost a potřebu ve svém rodišti, kde část měšťanské společnosti ještě setrvávala v němčení a dodávala městu navenek nečeský ráz. Bylo důležité, že ve svém vlasteneckém snažení se Procházka nesetkával s překážkami státní moci (třebaže ho nabádal tehdejší zemský viceprezident Karel baron Mecséry, aby česká divadelní představení netrpěl). Naopak všude nalézal pochopení – u starosty města Aloise Landfrase i u zámeckého pána Evžena hraběte Černína.

BOLESLAV JABLONSKÝ (1813 – 1881)
Boleslav Jablonský byl o tři roky mladší než Karel Hynek Mácha. Dýchali spolu stejnou vlasteneckou atmosféru, prosycenou výboji romantického vnímání světa. Dokonce i původ měli shodný; otcové obou byli chudí mlynáři. Avšak zatímco Máchův génius svými vášnivými křídly narážel na nízké krovy probouzejících se Čech, Jablonský patřil k nejoblíbenějším básníkům své doby. Jeho milostné verše v záplavě veršotepeckých konstrukcí strhovaly svou upřímností. Však jimi básník platil krutou daň, neboť slovo bolest není v jeho jménu nadarmo.
Jablonský, vlastním jménem Karel Tupý, se narodil 14. ledna 1813 v Kardašově Řečici.



Činoherní klub uvádí: Přehlídka amatérských divadelních souborů v roce 2012 se uskutečňuje za finanční podpory MK ČR.