Dámský krejčí je první Feydeauova (1862-1921) velká hra (1886), která slavila triumfální úspěch. Ústřední postava komedie, doktor Moulineaux, je neuvěřitelný lhář. Ve slavné inscenaci Bernarda Murata (1993) ji ztělesnil Jean-Paul Belmondo, který o Moulineauxovi prohlásil: „Malá lež je mrzká, ale velká lež, to je umění!“


Fraška à la Feydeau má zpravidla tvar kruhu: po mnoha zbytečných pohybech (motivovaných zpravidla neúspěšným pokusem o manželskou nevěru) dospívá opět k výchozímu stavu. Její napětí spočívá v rozporu mezi tendencí pravdu utajit a tendencí ji odkrýt. Aktivita komického hrdiny je nesena snahou o záchranu dobrého jména, působení náhody míří naopak k odhalení pravdy. Podaří-li se nakonec dočasně obnovit pochybnou stabilitu „krásného měšťáckého světa“, stane se tak pouze v mezích komediální konvence. Před divákem se komický hrdina a jeho spoluhráči svým pachtěním za zdáním – definitivně demaskují.
                                                                                                                                                                                                           
                                                             Zdeněk Hořínek


„Málo se například chápe, že Feydeauovy postavy nejsou nikdy (anebo zřídka) směšné samy o sobě, nýbrž že směšné jsou situace, do nichž je autor vrhá. Proto musí hrát herci toto divadlo bez narcismu, ale také bez sebemenšího odstupu, s totálním zaangažováním.“
                                                                                                                                                        Bernard Murat (režisér Dámského krejčího, 1993)


„Mnohokrát zmiňovaná „mechaničnost“ jeho divadla je pouze jedním z aspektů jeho tvorby. Autor usiloval o vytvoření živých postav, jimiž nahradil „panáky“ tradičního vaudevillu.“
                                                                                                                                                                                                                         Henry Gidel