Hru Kukura s podtitulem “doktorandská práce o stavu kulrury” (2011) napsal Martin Čičvák vlastně pro dvě divadla – pro Činoherní klub, jehož je kmenovým režisérem, a bratislavské Divadlo Aréna, jehož ředitelem je herec Juraj Kukura a v němž Martin Čičvák pohostinsky režíruje. Obě divadla již několik let úzce spolupracují, avšak zatímco inscenace Koza aneb Kdo je Sylvie? byla i s Jurajem Kukurou v hlavní roli věrným přenosem Divadla Aréna do Činoherního klubu, Rodinná slavnost byla již společným projektem a konečně v případě hry Kukura vznikly dvě značně odlišná představení téhož textu, který byl přijat oběma divadly docela nedomluveně a spontánně. S tím rozdílem ovšem, že zatímco slovenská premiéra Kukury v Aréně se konala v režii Rastislava Balleka (29.5. 2011) a bez Kukurovy herecké účasti, české podoby v Činoherním klubu se ujal autor a režisér Martin Čičvák a zdejším představitelem titulní role je sám Juraj Kukura. Tyto okolnosti inspirovaly inscenátory k provedení řady dílčích i zásadnějších změn souvisejících s uvedením hry v českém kontextu a zároveň vyprovokovaly autora s odstupem několika měsíců k novému pohledu na vlastní hru, v níž je napsána i postava Čičvák, navenek sice slovně pasivnější, avšak v průběhu celého představení věrně doprovázející svého mistra v dobrém i zlém, coby mecenáše i nesmiřitelného despotu, tu mu vehementně oponující či dokonce protestující, jindy jen naslouchající či upřímně souhlasící s jeho estetickými názory. Tak koexistují navzdory generačnímu rozdílu jako ti, kteří se nemohou bez sebe obejít, neboť mají jeden druhému co nabídnout a svou umanutou sveřepostí, jež je tak trochu připodobňuje, usilují finálně o totéž - o profesionalitu. Těm dvěma později sekunduje Veronika Žilková v roli bezskurpulózní, sebestředné a o sobě nepochybující hvězdy, přesvědčené, že bez ní se nic neobejde a která ledacos zadusí v samotném zárodku. Je protimluvem emocionálně bohatě rozvrstveného vnitřního světa, totiž nesnesitelným ztělesněním povrchnosti, již tak vehementně kritizuje. Konečně v závěrečném obraze vystoupí Lenka Skopalová v roli Kukurovy matky. A je zde ještě jeden – v této chvíli záměrně neavizovaný - herec, jehož překvapivé zjevení ve finále dodá vyznění hry nový, tragigroteskní tón.

Hra má dvě premiéry 4. a 10. listopadu, protože v roli Čičváka vystupují v alternaci Matěj Dadák a Jan Hájek.

Úvodní situace hry – ředitel divadla a režisér čekají na příchod herečky, která se má konečně vyjádřit, zda přijme nabídnutou roli Médey. Pro ředitele Kukuru je to čas pro svým způsobem bilanční monolog, pro mladého režiséra nevědomky – zasvěcovací rituál. Do čeho tato situace vyústí, v co se promění…?
Martin Kubran

V dějinách dramatu se často setkáváme s divadlem na divadle. Méně běžné ale už je, aby divadlo přímo tematizovalo podmínky svého vzniku, nebo dokonce svou nemožnost. V jistém smyslu bychom mohli téma hry Kukura popsat větou: Příběh o tom, jak se tady nedá inscenovat Médea. Kukura je hra, která dělá divadlo z nemožnosti divadla, zdivadelňuje boj s tím, co ho ohrožuje a ničí.
Peter Lomnický