McDonagh situuje dvojici svých volných trilogií do nehostinných, zapadlých a drsných koutů Irska; podobně je tomu i ve hře Osiřelý západ, jejíž název poukazuje nejen na konkrétní lokalitu země autorových předků, ale v obecnější rovině na svět bez boha, v němž přestávají fungovat základná vztahy a hodnoty. Příběh citové nezralosti a morální chudoby dvou bratrů přerůstá do cynismu, který není maskou: je to jediná tragikomická realita jejich bytí. Neznají, co je to přiblížit se k druhému v lásce. Jedinou možností přiblížení, zdá se, je přiblížení agresivní, ničivé. Třebaže (opravdu jen) chvílemi máme pocit, že jakýsi plamínek naděje tu je…

Nástup na světová jeviště měl Martin McDonagh vskutku raketový – během dvou let byly v Londýně a v irském Galwayi uvedeny rovnou čtyři jeho hry: trilogie Kráska z Leenane (1996), Lebka v Connemaře (1997), Osiřelý západ (1997) a Mrzák Inismaanský (1996). K posledně jmenované se přidal další hit, Poručík z Inishmoru (2001); druhou volnou trilogii doplňují dosud neuvedené Smrtky z Inisheeru (s nimiž autor prý není dosud spokojen). Obratem vznikly překlady do mnoha jazyků a McDonagh se stal jedním z nejčastěji uváděných a divácky nejúspěšnějších dramatiků na světě. A to mu bylo sotva třicet let.


Inscenace Osiřelý západ získala Cenu Alfréda Radoka 2002, byla vyhlášena hrou roku a činoherní inscenací roku, Ondřej Sokol byl vyhlášen talentem roku a převzal Cenu Thálie určenou mladému umělci do 33 let.