Kočičí bažina je hra o smutku. Proto musí být veselá. Je to hra o nenávisti, a proto je v jejím centru láska. – S hlavní hrdinkou hry Hester Stanovou se setkáváme v okamžiku, kdy je zrazená, podvedená, opuštěná a raněná na duši. Stojí před svým posledním životním rozhodnutím.

Marina Carr (1964) ve svých hrách (1964) ve svých hrách Maja (The Mai, 1994), Portia Coughlan (1996) a U Kočičí bažiny (By the Bog of Cats, 1998) originálně využívá prvků řecké tragédie, které ovšem klade do ryze osobní roviny příběhů svých ženských hrdinek. Její dramata se vymykají jakémukoli prvoplánovému zařazení a působí především neobyčejným emocionálním nábojem, obrovskou silou a zarputilostí hrdinek a také oním zcela netypickým přenesením rámce klasické tragédie do světa, v němž viditelně chybí přítomnost bohů. Hrdinky Mariny Carr krok za krokem kráčejí do záhuby, vedeny svými jasnými představami o mužích, vášnivé lásce a rodinném soužití.

„Tragédie je často následek fatální neznalosti sebe sama. Marina Carr toto pravidlo mění. Její postavy umírají, protože znají samy sebe až příliš dobře. Pravda je zabíjí. A přitom celou tu dobu vědí, že to tak dopadne.“                                                                    
                                                       Frank McGuinness

„Lidé už v nic nevěří. Když jdou do divadla, chtějí vidět dva díly telenovely. Nechtějí žádné „duchy“, nic, co nevypadá jako na fotce, a to mě na divadle štve ze všeho nejvíc. Úplně nejhorší je, když o vašem díle prohlásí, že se mu nedá věřit. Ale takový příměr je děsivě omezený a žádný spisovatel, který někam směřuje nebo se snaží přijít na to, proč tu jsme, nemůže s takovým omezeném pracovat.“
                                                                                                                                                                                                             Marina Carr