 |
PROGRAM VSTUPENKY INSCENACE UMĚLCI DIVADLO HISTORIE FÓRUM KONTAKTY |
Role v ČK
Michel Houllié
Ptákovina :
Předseda
Pan Polštář :
Ariel
Dámský krejčí :
Aubin
Impresário ze Smyrny :
Pasqualino, zpěvák
Sexuální perverze v Chicagu :
Bernard Litko
Maska a tvář :
Luciano Spina
Osiřelý západ :
Coleman Connor
Podivné odpoledne Dr. Zvonka Burkeho :
Outěchová
Potěšila mě dcera, která byla se školou na představení v nějakém pražském divadle a na otázku, jaké to bylo, odpověděla „moc hráli“. Teď už se pár let dívám z jeviště na balkón a občas mě napadne, jestli ty lidi taky cítí někdy to, co jsem tam cítíval já. A skvělé by bylo, kdyby diváci odcházeli z divadla s lehkým pocitem křivdy, že si sice zaplatili, ale žádné divadlo neviděli. A pak si s úžasem uvědomili, že viděli sami sebe, a že vůbec není špatné někdy vidět, jací vlastně jsme. Ne jací si myslíme, že jsme. Aby si pak třeba řekli, člověk je sice barbar, ale NĚŽNÝ.
Jaromír Dulava
Jaromír Dulava
Ve Smyčkách 26Kam teď? - Dal bych si ještě pivo. - Já taky, a pak někdo řekl jdeme do klubu. To do „Činoherního“ jsem asi přeslechl. Nikdy předtím jsem v tom divadle nebyl. Já ani nevěděl, že je to divadlo. V Praze jsem byl teprve týden. Já do divadel nechodil, do těch kamennejch. Já byl z Provázku a my nechodili. Chodilo se na nás. Já se tenkrát taky nebyl dívat, šli jsme se napít. No! A sotva jsem sešel těmi schody dolů k hledišti, koukám jako vrána, na jevišti opravdický bufet IV. cenové skupiny, spousta lidí opřených na lokýtek u dvou stolů, někdo čepuje přímo z pípy opravdické pivo a to bylo zadarmo.
Srdce vojáka základní služby a člena Armádního uměleckého souboru Víta Nejedlého zaplesalo. Vyrazil jsem k pípě. A tak jsem se poprvé ocitl na jevišti Čk. V době, kdy už byly všechny hospody i restaurace zavřeny, v Čk byl naraženej a lehce rozpitej sud a člověk věděl, že dokud bude pivo v sudě, tak tam někdo bude. Skončilo sice představení, ale to jakoby si nikdo nepřipustil. Ono totiž úplně přirozeně pokračovalo. Jakoby mezi divadlem v divadle a divadlem života ani nebyla hranice. Ti, co hráli, si šli sednout a popíjet a ti, co se na ně před chvílí koukali, šli hrát (na piáno a ženskejm na city) a točit (pivo a rundy panáků) a obsluhovat ty, co hráli předtím.
Nádherný večer pro vojáka, který nedávno strávil měsíc přijímače mezi lidmi o dost jednoduššími. No a pak jsem tam chodil, kdykoli jsem měl volno, ale ten večírek s pivem jsem už nikdy netrefil, ale zato jsem viděl fůru nádhernejch představení a vůbec jsem neměl pocit, že se dívám na divadlo. Ty báječný lidi na jevišti prostě nehráli, ty tam byli a žili a když se mezi nima objevil někdo, kdo hrál, tak to bylo hned znát. Rušil hraním ty, co žili. A tak jsem se x-krát díval z balkónu na jeviště a měl radost, v tom malém prostoru, kde se nedalo skoro dýchat, z toho, že ti na jevišti mají z toho, co dělají, taky radost. Když se něco umí, vypadá to tak jednoduše, že by to mohl dělat každý.
Člověk se nesmí holt bát. A tak jsem si sám pro sebe časem zparafrázoval heslo TGM Nebát se a nekrást na Nebát se a nehrát. Snažím se ho držet, ale to víte, je to heslo přejaté, vždycky to nejde.
