 |
PROGRAM VSTUPENKY INSCENACE UMĚLCI DIVADLO HISTORIE FÓRUM KONTAKTY |
Role v ČK
Kočičí žena
Ptákovina :
Matka
Rodinná slavnost :
Else
Pan Polštář :
Matka
protože inscenace Romea a Julie ve Vinohradském divadle, kde jsem v té době hostovala, nebyla vydařená.
Také jsem jako host hrála v ND v inscenaci hry Johna Osborna ,,Ohlédni se v hněvu“, kterou režíroval Jaromír Pleskot. Má domovská scéna DÍLNA 24 byla již zakázána, protože se tehdejším mocipánům nezamlouvala její ideologie. (A.V. Suchovo – Kobylin: Tarelkinova smrt, režie Ivo Krobot, L. Holberg: Hon na čarodějnice, režie Vladimír Kelbl, F. Hrubín: Romance pro křídlovku, režie Ivo Krobot)
S batůžkem na zádech jsem během hereckého začátečnického života obešla pár divadel a zakotvila v Činoheráku. Vybalila jsem, nebalím a na další cestu se nechystám.
Lenka Skopalová
Lenka Skopalová
LÍBÍ SE MI VĚTA: „NAPSALA JSEM PAMĚTI, SAKRA, KAM JSEM JE DALA.“Tak takhle na tom jsem, ne že bych napsala něco takového, ani budoucí čas nehrozí a taky si hlavně nic nepamatuju.
Navíc patřím k těm, co sice program z divadla domů přinesou, někam založí, hlavně pokaždé jinam, a tak málokdy najdou. Když najdou, tak v nevhodnou dobu – v čase malování a potom opět založí na již zcela „logické a zapamatovatelné místo“, ale chybou je, že se to „místo“ časem ztratí.
Ale na lidi, kteří se ztratili z tohoto divadla a pozemského bydlení, nezapomenu nikdy. Nad všemi bděl Pepíček Kratochvíl. S trpělivostí a laskavostí poslouchal naše trápení, radosti a asi věděl, že barman posluchač je nenahraditelná bytost v divadle. Dobrý divadelní klub, sezení po představení je „TMEL“ divadla. A když se v divadle daří a herci drží spolu, každý má potřebu se tam aspoň na chvíli ukázat. Prázdný divadelní klub o „NĚČEM“ svědčí. Pepíčkovi za to dík, že dokázal pro nás herce udělat hezkou atmosféru. Bohužel ne na dlouho. Alespoň nějaký čas jsem se radovala, že můžu pracovat a být kolegyní Míši Štibicha, Josky Vondráčka, Petra Čepka, že jsem poznala Laďku Smočkovou a Alenu Vostrou.
Na tomto světě měl krátce vyměřený pobyt Jirka Daněk, za jehož ředitelování jsem poprvé stála na jevišti Činoherního klubu. Cesta do Činoheráku vedla z Ústí nad Labem, kde jsem po škole nastoupila do angažmá; tam jsem se setkala s Jaroslavem Vostrým, Petrem Čepkem, Leošem Suchařípou, kteří dobyli slávu Činoherního klubu. Při zkoušení hry Lermontova „Komtesa a pěchotní důstojník“ se příjel podívat do Ústí na inscenaci režisér Ladislav Smoček a když onemocněla Libuška Šafránková, nabídl mi zkoušení v Činoherním klubu (Ödon von Horváth: Povídky z Vídeňského lesa - role Mariany ). Tak jsem v roce 1981 vstoupila do divadla Ve Smečkách. Při první čtené zkoušce mě Petr Nárožný přivítal slovy: ,,Aaaa, přišla Julie z Vinohrad.“ Já dodávám: zkrachovalá Julie;
