 |
PROGRAM VSTUPENKY INSCENACE UMĚLCI DIVADLO HISTORIE FÓRUM KONTAKTY |
Role v ČK
Obdivovatel duchů
Ptákovina :
Školník
Hrdina západu :
Yeats
Nebezpečné vztahy :
Majordomus
Impresário ze Smyrny :
Adlátus
Maska a tvář :
Andrea
inspice
PtákovinaHrdina západu
Nebezpečné vztahy
Impresário ze Smyrny
Maska a tvář
Takhle předělávat člověka! Však až se zase příště někam pojede, musím se dostat taky. Už kvůli Sušilové. Jen aby proboha nepřesedlala, třeba na rybníky a drobný potěr. V biologii zatím ještě tápu, takže z potěru by nebylo nic. Ale v rybnících se vyznám. Dosti obstojně plavu …
Psáno při jedné neatraktivní zkoušce. Zkoušelo se, i když chyběla víc než polovina aktérů.
Stanislav Štícha
Stanislav Štícha
PŘÍBĚH Z NIŽŠÍ – VYŠŠÍMěli jsme jet se třídou na výlet do Krkonoš. My jsme souhlasili, rodiče též, protože to měl být výlet zadarmo. Těšil jsme se, že pojedu, protože i když ze zeměpisu mám dostatečnou, tak přírodu znám. Ani nespočítám, kolikrát jsem v ní bloudil. A taky jsem se těšil, že Sušilové ukáži opravdický modříny a jestli tam bude mlýn i mlýnské kolo, co na ni působí prý – depresivně.
Po přestávce přišla třídní a začala vybírat. Byl to totiž výběrový zájezd. Mělo jet dvacet pilných žáků a přestože jsem až třicátý první v pořadí a s tou pilností to nijak nepřeháním, těšil jsem se, že budu vybrán. Bylo již napsáno 17 mládenců a panen a třídní o mne ani očkem nezavadila. Když vybírala Pluhařovou, chtěl jsem jako jít zatelefonovat své choré máti, aby si mě ksakru všimla. Po Pluhařové zatím dalšího adepta nevybrala, zato však řekla, abychom si otevřeli učebnice, stranu 46, a k tabuli, abych šel já. Namítat jsem nemohl a diskutovat rovněž. Nebylo o čem a úkol taky nebyl. Výlet se změnil v hranatou čtyřku. Cestou od tabule jsem mrknul po Sušilové, jak se na to tváří, ale tvářila se divně, tak asi zase snila. Pak šel k tabuli Martínek, který také nebyl vybrán, ale byl našprtanej, takže ho vzala do pořadníku. Za chvíli začalo zvonit a když třídní byla na odchodu, řekla Richtrovi, že ho vybírá, a já měl vztek. Richtr se totiž začíná točit kolem Sušilové a jestli jí řekne, že modříny a mlýnská kola jsou blbost, že jsou lepší borůvky a malé kostelíky, tak si to s ním vyřídím.
V úterý, když jsme se jako třída opět sešli, mihl jsem se kolem Sušilové a ledabyle prohodil: „Tak co, kolik jsi spásala těch borůvek?“ Ona se otočila a špitla: „Ale ta venkovská nádražíčka mají také svůj půvab.“ Rychle jsem odešel do lavice a místo taháku jsem začal psát Macháčkovi výhružný dopis, protože jeho otec je u dráhy, a tak ta nádražíčka má určitě z něho.
